začínám bláznit

Den za dnem plynul ve stejném tempu, končilo léto a podzim byl na depresy jako dělaný. Blížilo se mnou pevně stanovené datum podzimního výběru, kdy z několika milenců, co se mi za rok nastřádalo zbyde jen pár vyvolených, v rámci restart programu. Ano i taková mrcha, co podvádí svého muže a další muže si jednou za rok udělá ve svém životě pořádek, zhodnotí celý rok a odstraní přebytečné překážky. A že to bylo léto legendární. Vždyt k podzimnímu výběru se mi dopracovalo 5 milenců a v neposlední řadě jedna milenka. Zatím jsem nebyla pevně rozhodnutá, kolik a jestli vůbec někoho si nechám do dalšího roku, ale cítila jsem na sobě, že to chce změnu. Už mě unavovali výmluvy, proč s někým nejdu a proč jdu s jiným a kam vlastně zase jdu. Zkrátka bylo toho dost! Zatím jsem ovšem nedospěla k rozhodnutí a tak jsem si vyšla jen tak sama pročistit hlavu do Pražských ulic. V letních šatičkách s hlubokým výstřihem mě moje kroky opět dovedli až na Pražskou Kampu, kam chodím, když mám spousty myšlenek a nikoho komu bych je svěřila. Sedím na lavičce ( třetí od Karlova mostu). Ano je mojí oblíbenou, snad pro vzpomínku na jednu divokou noc v centru Prahy, která byla završená báječným sexem, právě na této lavičce. Sedím a uvažuju , co s končící sezonou. Manžel i rodina samozřejmě o mojí odvrácené stránce nevědí a nikdy se snad nedozví. Není nikdo , kdo by chápal mojí těžkou povahu. Kamarádky žijí běžným rodiným životem, nejlépe s několika dětmi a manžílkem kolem kterýho skáčou celý život. I tahle role mě baví...vždycky jsem byla pyšná na svoje herecké umění . Kamufláže. Intriky... Deprese mě ale dohání..možná stárnu. Za mojí tváří slušné holky se skrývá ďáblice, který se v pekle předem bojí. Sedím tedy na svojí Kampské lavičce a přemítám si o své situaci, hodnotím svůj rok, převracím svoje skutky a přes všechny prasárny, sexuální deviace a množství vypitého alkoholu musím říct, že jsem spokojená. Každopádně to nebyla nuda. A o to mi jde především. Není to tak dávno, co jsem měla kvůli svým činům deprese Cítila jsem se zkažená. Ale pak jsem si najednou řekla a co? O co vlastně jde. Mám jen jeden život. Tak jsem coura. Když se člověk sám v sobě srovná s tím jaký je..pak je už všechno snazší. Jsem sobecká? Ano jsem! Miluju sebe a svůj život..nikdo jiný ho za mě žít nebude a pokud dělám chyby, ráda si za ně zaplatím. I kdyby to mělo být mojí duší!

Najednou mi zazvoní mobil a já se zmateně koukám na číslo mé dávné kamarádky B. Ano jedna z těch mála vyvolených, co si umí život taky pořádně užívat a ne jen přežívat.

"Co děláš? To koukáš kdo ti volá" to tedy koukám kámošku B jsem neslyšela snad 5 let a teď když zrovna přemítám nad tím jak jsem zkažená se ozve zrovna jedna z mála, který bych snad mohla ( samozřejmě ne všechno) svěřit nějaké své tajemství. " Jde se večer na tah. Máš doma manžela? Nebo jdeš se mnou?" Není nad čím přemítat i když muže ( říkejme mu pan J.) mám , jdu, nenechám si ujít příležitost pobavit se s jednou z mála lidí, kteří mě nebudou mravokárně soudit, zvláště, když nás sbližuje kdysi dávná lesbická aférka. " Ráda tě uvidím" jde se!

Ano tak začla noc zlomu a na následujících pár dní...měsíců....moje trapná snaha změnit svůj styl života.