Probuzení

Víkend se přehoupl do běžného pracovního týdne. Přišlo úterý a s ním následný šok. Kolem poledního přišel zákazník podezdřele se usmívající už od dveří a když promuvil svým sexy hlasem, hned mi došlo, že je to onen kámoš kamarádky B. jehož jméno jsem si prostě nemohla v tý bláznivý noci zapamatovat, za to jeho polibky a úsměvy ano. " Řekla jsi, že když tě budu chtít vidět, tak si tě mám najít" Sakra, nedošlo mi, že přes B. to bude tak snadný! Co teď s ním? Je nebezpečný. Ví kde pracuju, ví že jsem vdaná, zná mý pravý jméno a ještě je to kamarád kamarádky. Víc než nebezpečný, přesto zatraceně přitažlivý. Vím, že jsem to řekla, to je jedna z blbostí, co se prostě na konci rande čeká.... nějaká stupidní poznámka, nebo poznámka, která se nebere nijak vážně. Něco jako: " Bylo to skvělé, zavolám ti" klasická věta, po který snad nikdo nikdy u telefonu nečeká. Na druhou stranu, upřímě nejsem svatá a když mě tenhle mužský, kdoví čím přitahuje, (protože mezi námi hezounek to zrovna není), nevidím důvod, proč si s ním jen tak pro zpestření nevyjít. Přijímám pozvání na rande a hned jak odejde volám B., abych zjistila, jak se pan tajemný vlastně jmenuje. Je dost trapný, že on o mě ví toho tolik a já o něm vůbec nic, ani jméno. Pomalu, ale jistě jsem se začala zamotávat do neviditelných sítí.