Nová pozice sexuální průvodkyně
Publikováno 09.05.2016 v 13:25 v kategorii Soukromě - nesoukromé, přečteno: 143x
Temná stránka v srdečním deníčku pana T., kterou je lepší už zpětně nenalistovat, protože by mohla vyskočit ze stránek a sežrat jeho momentální štěstí. Nebezpečí, které je nutno eliminovat ze svého denního rozvrhu, společně s jakýmkoliv spojením v nejbližší době..... Asi tak jsem se cítila po mém nečekaném telefoním hovoru s panem T. Co tomu předcházelo? Sobotní průvodcovská trojka se dvěma Kanaďany a páteční hokejové šílenství završené oslavou vítězství. Tento víkend probereme pěkně odzadu ( což je mimo jiné má oblíbená sexuální poloha).
Jak k onomu nečekanému nedělnímu rozhovoru došlo? Sedím si tak u krbu zabalená v županu a koukám do plamenů se sklenkou vína v ruce. Najednou mi blikne na mobilu zpráva od pana T. a v následném sledu pokračuje další a další...Buď se zcvoknul, nebo má něco s telefonem. Během deseti minut mi přeposlal naší dávnou konverzaci slovo od slova. Když už počet zpráv dosahuje kolem 50ti a nové stále nepřestávají chodit, rozhodnu se mu zavolat a upozornit ho na to, jelikož na moje vrácené zprávy nereaguje. Nemá cenu rozebírat náš rozhovor do detailních informací - co řekl on, co na to já.... ve finále z toho vyšlo, že je nyní šťastný a nechce se se mnou sejít ani na chvilku, jelikož se bojí, že bych mu mohla jeho štěstí pokazit. Tak nějak mi přišlo, že vlastně neví, co ode mě chce. Na jednu stranu chce být kamarád ( s nějakou šancí v budoucnu i na možné sexuální schůzky- nejspíš až se nabaží nové slečny), na stranu druhou sejít se na kafe nebo sklenku po práci se bojí. Jedním dechem mi vypráví, jak chce být věrný, a hned druhým mi vykládá, jak na mě myslí a masturbuje nad mými fotkami. Zdá se mi, že náš příběh neskončil. A ač jsem se domnívala, že se vám o panu T. zmiňuji naposledy, možná se náš osud časem opět prolne.... život je přeci samé překvapení. Lidé se nemění, i když si to sami sobě rádi nalhávají. Já nikdy nebudu manželovi věrná a pan T. nikdy nebude jen s jednou slečnou.... akorát já jsem ta z nás dvou, která si nic nenalhává a bere to jako daný fakt. Život máme jen jeden a sami uznejte, na co budete ve stáří radši vzpomínat? Na sexuální dobrodružství spojené s vášní a nebezpečím, nebo na chození za ručičku a sex s jednou a tou samou osobou? Hmmm??? Nicméně jsem ráda, že k onomu kontroverznímu rozhovoru mezi námi konečně došlo. Sice o dost později, než mělo a ne face to face, ale aspoň mi to potvrdilo mojí hypotézu, že je ve skutečnosti pan T. srabík bez koulí.
Oproti tomu sobotní den byl jako úkázkový pro paní Potvoru. Po pracovním dopoledni se mi nechtělo zůstávat samotné doma ( manžel odjel za město) a tak jsem se hodila trochu do pohodlného ( leč sexy) oblečení a vyrazila na svojí relaxační procházku starým městem. Miluju Prahu a její architekturu. Cestou z Václaváku na Staromák jsem se trošku zamotala v úzkých uličkách, abych se náhodně našla v Pařížské ulici. Výhoda chození o samotě spočívá v tom, že můžu stát u výloh jak dlouho chci a nikdo mě netahá pryč. Stojím si tak u výlohy a prohlížím si novou kolekci značkových hodinek a šperků, když z obchodu zrovna vyjdou dva vysocí pánové. Jsou o malinko starší než já, ale ve skvělé formě. Ve značkových jeansech s košilí a běloskvoucím úsměvem jim to oběma sluší a netrvá dlouho dají se se mnou do hovoru. Jsou to cesťáci z Kanadského Vancouveru. Je krásné počasí a tak v rámci procvičení jazykového umění po pár frázích přijímám pozvání na skleničku do nedalekého baru na nábřeží. Proč bych jim jako rozená Pražačka trochu nepřiblížila naší metropoli? Jejich společnost je milá ,a i když angličtinu neovládám zrovna mistrně, přeci jen se dobře bavíme. Koukáme na projíždějící parníky a procvičujeme nejen jazykové učení, ale i hru flirtování. Po vypité láhvi jim nabízím, aby se ke mě přidali na mojí procházku Prahou. Proč koneckonců ne? I když jsem měla dneska v plánu spíše relaxační procházku o samotě spojenou s přemýšlením, přeci jen je mi milejší veselá společnost dvou sexy gentlemanů na úrovni. Jdeme pomalou chůzí podél nábřeží až ke Karlově mostu. Tady si dáváme další lahvinku vína a s ovíněnou náladou pokračujeme dál až na mojí milovanou Kampu. Tady tančíme na trávníku v rytmu hudebníků hrajících pro kolemjdoucí. Je teprve kolem 18 hodiny, a mě se nechce ještě domu. Pomalu ale jistě se ve mě probouzí touha. Pánové se mi věnují a já se ocitám na hranici, kdy se rozhoduji nad svojí sexuální touhou a včasném příchodu do prázdného bytu. Nebyla bych Potvora, abych se přiklonila k té druhé variantě, a když tak hodnotím pro a proti... u cizinců mi nehrozí, že poruším pravidlo jednou a dost. Proto se při zpáteční cestě nebráním pozvání na jejich hotelový pokoj. Vracíme se zpátky do Pařížské ulice, kde mají společný pokoj v jednom luxusním hotelu. Láhev šampaňského bereme cestou a zábava se točí už jiným směrem. Všem třem je nám jasné, kam směřujeme a proč. Oheň uvnitř mě se rozpaluje, že ani nevnímám nádheru kolem. Vstupní halu míjím s panem J. směrem k výtahu, zatímco pan G. vyzvedává klíč k pokoji na recepci ( tedy klíč je ve skutečnosti jen kartička s čipem). Už ve výtahu se napětí spojené s polibky zdají víc než slibné. Nálada se z veselé mění na sexuální a já si pozornosti obou víc než užívám. Přesto vyžaduji od obou pánů bezpečný sex ( přeci jen jsou to cizinci ) a tak ještě pan G vybíhá pro krabičku kondomů, aby se pak za pár minut k nám přidal v ložnici k mileneckým hrátkám. Pozice střídá pozici. Pánové jsou oba krásně stavění a jejich výdrž mi dává zabrat, na druhou stranu si užívám vzrušení i adrenalin. Šampaňské pijí z mého bříška, hrajeme vtipné hry s krekry a živými květinami, které jsou na pokoji součástí dekorací. V reálu ožívají scény z porno filmů a já jsem pořád žhavější a žhavější. Vzrušení. Vzdechy. Vášeň. Adrenalin. Zábava i pocity. Několikanásobný orgasmus spojený s následným uvolněním. Na závěr našeho společně stráveného večera si dáváme hromadnou koupel v jejich prostorné koupelně. Myslím, že na Prahu pánové jen tak nezapomenou. Jak si můžu být jistá? Před odchodem k polibku a pozvání do Kanady ( spojenou s adresou i telefoními čísly) dostávám i krásný zlatý náramek z výlohy, u které jsme se seznámili, jako dárek a poděkování . Je to milé gesto. Peníze bych si nevzala, jelikož nejsem profesionálka a necítila bych se sama se sebou dobře, ale luxusní dáreček, to je něco jiného. S úsměvem na rtech mířím domů. Co nám ještě zbývá zhodnotit je páteční večer. Ten jsem prožila s kamarádkou B. jejími třemi kamarády a jejich dětmi v našem oblíbeném baru u hokejového zápasu. Fandíme, pijeme a bavíme se jako každý jiný mladý člověk, který v pátek vyrazí mezi lidi. Bar je docela plný, právě kvůli právě probíhajícímu MS v hokeji a tak je o zábavu postaráno. Alkohol teče proudem a tak děti posíláme napřed, abychom dopili poslední lahve objednané a nakoupené na náhradní oslavu narozenin jednoho z přítomných. Moc přátel nejspíš nemá a ty co má nestojí za nic, jelikož se na něj už podruhé vykašlali a nedorazili na oslavu. Nevadí, aspoň zbyde víc pro nás. Boty na podpatku neseme obě raději v rukou a bosky míříme i s kamarádkou k nám domů. Víkend právě začíná ...
Komentáře
Celkem 0 komentářů