Marnost bytí? Ani omylem ! - přeci se dál točí ....

Od schůzky s panem P. se cítím tak trochu nesvá. Jeho chování je až moc milé, až moc vášnivé a sakra nebezpečné. Jeho pohledy, zprávy i telefonáty mě rozpalují závratnou rychlostí a já s myšlenkou na pana T. ( který se mi připoměl výměnou chat zpráv) se snažím nezabředávat do vážnějšího vztahu. Stále si držím odstup a snažím se nepodléhat momentálnímu rozpoložení. Trochu mě od toho zachraňují zprávy od pana D, který mi dokáže jak zvednout náladu, tak mě rozesmát. Je to tak osvěžující...Na jeho zprávy se těším čím dál víc, jelikož jsou bezpečné a bez závazků. Naše flirtování je roztomile nesmělé. Do ničeho mě nenutí, a na nic nenaléhá, i když cítím, že by stačila narážka, nebo zmínka z mé strany a náš vztah by se zhoupnul do milenecké rutiny. Proč se zrovna já snažím vyvarovat této změny? Snad, že je mi až moc sympatický a tak nechci náš vztah (prozatím čistě na kamarádské rovině) zatěžovat sexuálním rouchem hříchu. Jakoby záleželo na tom, aby zrovna on byl ten bez poskvrnky a já si zachovala alespoň dobrý pocit, že jsem ho zachránila od následného zklamání v podobě zlomeného srdce, které by dřív nebo později v jeho hrudníku puklo. Nejsem sebestředná, ale upřímná sama k sobě. Alespoň tady.......Vím jak moje vztahy končí a jistě by to tentokrát nebylo jinak. Možná jsem od rozchodu s panem T. vyměkla, ale jsem za tu změnu ráda. Každopádně prozatím si pisatele pana D. nechávám jako světlý bod v mé černé duši. Po pracovním týdnu konečně přišel pátek a s ním spojená moje návštěva kamarádky B. v nové práci. Ano, je to významná událost, vhodná k zapití ( jako kterákoliv jiná ). Na zapití přináším vodku a víno a jelikož pracovní doba končí za necelé dvě hodinky, popíjíme v klidu a pohodě u jednoho ze stolků restaurace, kde právě nastoupila na pozici servírky. V mírně podnapilém stavu, který přikrmíme ještě panákem whisky s colou si dáváme sraz se dvěma kamarády v nedalekém baru. Zábava se točí, alkohol putuje krví a tep se zrychluje. Při hře na šipky si víc než všímám pana R. který je ze mě, jak se zdá, celý pryč. Jeho milé poklony i nenápadné narážky přijímám s veselým smíchem. Není to hezounek, ale má v sobě kouzlo osobnosti úspěšného manažera. Mám ráda rozhodné, úspěšné muže, co znají svoje kvality a vědí co chtějí. Náhodné doteky jiskří mezi námi sexuální energií a dávají tušit nečekanou souhru. Protože pan R. ráno vstává do práce, opuští nás v půlce noci, avšak s mým telefonním číslem v mobilu. Druhý kamarád taky odchází a tak chtíc nechtíc zůstáváme s B. opět samy.. nevadí, naše kroky míří k nejmenované diskotéce, kde jsem před půlrokem započala přátelství s osudným panem T. Vzpomínky na sebe nenechají dlouho čekat, jelikož sedíme i u stejného stolku, snažím si je raději nepřipouštět, ale vkrádají se do mé mysli s urputnou vytrvalostí. Najednou B. začne na stejné vlně : " Proč mu nezavoláš?" Můžete být přeci aspoň kamarádi?! " a tak dlouho do mě v podnapilém stavu vandruje, až se neudržím a panu T. přeci jen zavolám. Nebyl to dobrý nápad ( jenže to si člověk uvědomí až po vystřízlivění). Ne, že by byl nepříjemný, ale očividně mu hovor se mnou není příjemný. On už má novou slečnu, nový život... proč se bavit s někým, kdo je pro něj minulostí? Kupodivu ani mě náš rozhovor nijak nerozhodí, spíš utvrdí v myšlence, že je celá ta aféra s panem T. definitivně uzavřená. Samozřejmě mi je líto, že nechce být ani kamarád na pokec, protože jak jsem se vám už zmínila, je mi s ním dobře i bez sexuálního podtextu. Ale stejně, jako nikoho nenutím do mileneckého vztahu, nikoho nebudu nutit ani do kamarádství. Náš rozhovor uzavírám s pocitem odmítnuté a nechtěné. Večer usínám v depresy ne z odmítnutí, ale z pocitu zklamání. Sobotní ráno mě vítá zprávou od pana R. který mi okamžitě zvedá náladu. Život jde prostě dál. Večerní program je ovšem zasvěcený jiné zábavě, než jsou muži. S kamarádkou se domlouvám a vyrážím do centra, kde v rámci Muzejní noci objíždíme muzea s nočním vstupem zdarma. Až do jedné hodiny noční procházíme expozice a já se cítím skvěle. Ani stopa po včerejší depresy. Náladu mi zvedá i telefonát s panem P., který mě chce co nejdříve vidět, takže : " přeci se točí !" 

Neděli otevírám ranním sexem s manželem, který mojí depresy zahání do zadní části duše. Vstávám společně s myšlenkou na úklid. Jak ve svých citech, tak ve svém bytě. Manžel odjíždí za kamarády a já mám volný prostor. U práce si přemýšlím nad uplynulým víkendem a i když se bráním, nemohu se vyhnout vzpomínce na telefonát s panem T. Že bych přeci jen ještě k němu něco cítila? Nebo je to mojí raněnou ješitností a uraženým egem?! Sama si na to nedokážu odpovědět, proto i když to nechci, vítám s radostí jeho večerní zprávu s vysvětlením našeho rozhovoru ( nečekala jsem , že se ještě ozve)...Jeho důvod je ovšem vypočítatelnější, než jen uklidnit vztahy nás dvou. Žádá po mě službu v rámci mojí profese pro svojí novou slečnu a ač se to někomu může zdát divné, já to pro něj ráda udělám, jelikož to beru jako gesto k uzavření míru mezi námi. Třeba to s námi přeci jen nebude úplně ztracené. Čas ukáže, jestli si k sobě ještě najdeme cestu....