A je to v hajzlu!

Krade mi moje myšlenky, a vkrádá se mi do snů. To je špatně! Vždycky jsem si zakládala na svých pravidlech, která jsem nikdy neporušila, ať jsem chtěla sebevíc a přesto, když mi zrovna on řekl, že mu na mě záleží a chce mě mít ( hned po manželovi) jen sám pro sebe, srdce mi poskočilo radostí. Že by rozehřál tu ledovou hroudu uvnitř mého já tak, jako slunce roztává posledního sněhuláka? Všichni mý milenci pro mě nikdy nic neznamenali. Přišel jeden- odešel druhý, střídali se a vyměňovali. Z fleku bych se s každým z nich, (ač je znám mnohem déle než pana T. ) rozešla bez zbytečných slz a smutku. Tak proč mě to sakra tak žere. Vím , že je to chyba, ale nemůžu si pomoct. Táhne mě to k panu T. a já s tím, ač nerada začínám přestávat bojovat. Jeho pravidlo win win, které jsem do té doby neslyšela mi začíná dávat smysl. Podstata je v tom jak ty, tak já. Tedy když já se vyspím s někým jiným , on to udělá taky. A to mě štve! Žárlím a sama sebe za to nesnáším! Manžel to odnáší mojí zvláštní pozorností, jelikož poprvé od svých dobrodružství mám černé svědomí. Černé pro city, které k milencům, prostě nesmí patřit! Sama sebe ujišťuju , že je to blbost. Miluju svůj život. Dlouho mi trvalo, než jsem se podívala do zrcadla a řekla si,: " Tak co, jsi coura, smiř se s tím, nebo tě to zevnitř sežere!" a teď se mám všeho vzdát pro jednoho z mnoha? Vždyť měl být nevydařená jednorázovka a najednou mi řídí moje myšlenky a pocity! Je mi ze mě samotné špatně. Ale přesto cítím, že je čas na změnu. Je to možné? Dokázala bych být jen s manželem a jedním milencem? A chci to vůbec zkoušet?!